Petrušov

Památky a zajímavosti

01 Kaple sv. Petra a Pavla

02 Kaplička sv. Rocha

03 Kříž za kapličkou

04 Kříž u silnice

05 Kříž v zahradě

06 Socha sv. Jana Křtitele

07 Válečný hrob

08 Hospoda

09 Škola

10 Požární zbrojnice

11 Myslivecký areál

12 Odpočívadlo

 

01 Kaple sv. Petra a Pavla

V obci do roku 1887 nestála žádná sakrální stavba. Věřící se setkávali každou neděli a svátek k „večerní modlitbě“ venku před domem č. 6 u kříže pod lípou. K vybudování kapličky došlo, aby se mohly „modlitby“ konat nerušeně v uzavřené místnosti.

Na stavbu kaple, která byla zasvěcena sv. Petru a Pavlovi, bylo nutné celkem vybrat částku 1600 guldenů. Prvním dárcem byl pak kaplan jménem Franz Stafka z Třebařova, který věnoval 40 florénů (80 korun). Dar na stavbu kapličky poskytla také Jeho Výsost kníže Jan z Lichtenštějna. Sbírka skončila v roce 1886, kdy byla zřejmě i zahájena stavba kapličky. Kaplička byla dostavěna v roce 1887.

Vlivem počasí a „sednutí“ základové zdi, tedy poškozením kapličky byla vynucena oprava, která byla stanovena na rok 1914. Podle všeho i na tuto opravu byla provedena sbírka. Jeho Výsost Jan z Lichtenštejna, daroval na opravu obnos 1800 korun. Další nutnou částku na rekonstrukci obec získala od různých dárců. Celkové náklady na opravu totiž činily 3000 korun.

V září 1914 došlo k vybudování kopule věže a hromosvodu, a to pány Eduardem Koberlem starším a Eduardem Koberlem mladším a Franzem Koberlem (což byla pravděpodobně rodinná stavební firma z Lanškrouna).

Před 2. světovou válkou zde byl farářem Emil Gehr, který byl během války poslán do koncentračního tábora v Dachau.

Objekt byl opět zrekonstruován v roce 1958.

V roce 1997 byla kaple v zuboženém stavu, do stavby zatékalo, stěny byly vlhké a plesnivé.

V roce 1998 obec prodala kapli do soukromých rukou. V kopuli věže byla nalezena schránka s listinou sepsanou 16. 9. 1914. Písemnost se týkala historie objektu.  V roce 2005 byla kaple přestavěna na rekreační objekt.

Svatý Petr apoštol a svatý Pavel z Tarsu - byly to vůdčí postavy raného křesťanství. 

Svatý Petr – rybář Šimon, bratr sv. Ondřeje, přijal od Ježíše Jméno Petr, které v řečtině znamená „skála“. Ježíš ho tak pojmenoval, protože se měl stát „skálou“ na jejímž základě bude vybudována celá církev. I proto se stal po Kristově smrti prvním z dvanácti apoštolů. Konal jménem Krista zázraky až do své smrti, někdy kolem roku 64 n. l., kdy byl za Neronovy vlády ukřižován hlavou dolů. Je uctíván jako nebeský klíčník a jako patron církve. Bývá zobrazován s klíčem a knihou.

Svatý Pavel – jako římský občan byl původně nepřítelem křesťanství a patřil k největším pronásledovatelům křesťanů v Jeruzalémě, ale na cestě do Damašku se mu zjevil Kristus a Pavel se obrátil na křesťanskou víru. Byl prvním misionářem církve, který šířil evangelium v Malé Asii a v Evropě. Byl souzen a sťat mečem roku 65 n. l. Svatý Pavel je vzýván na pomoc proti hadímu uštknutí. Podle legendy ho uštkla zmije, aniž mu jakkoliv uškodila nebo ho poranila. Bývá zobrazován s mečem a s knihou.

Lidové pověry na sv. Petra a Pavla

Podle prastaré lidové pověry si řeky tento den na sv. Petra a Pavla žádaly letní oběť. Proto se nedoporučovalo koupat v žádném vodním toku. Jako ochranný talisman nebo amulet proti všemu zlému, nosívali u sebe naši předci čekanku, vykopanou přesně ve dvě hodiny odpoledne v den svátku obou světců.

„Čekanko u cesty,

trhám tě pro štěstí,

abys mi milého popřála,

kteréhos nadarmo čekala.“

Pranostiky na sv. Petra a Pavla:

  • Na Petra a Pavlíčka kvete každá travička.
  • Jasný den na Petra a Pavla přináší úrodný rok.
  • Svatý Petr sena sklízí, svatý Pavel k žitům vzhlíží.
  • Je-li na Petra a Pavla krásně, budou pohodlná díla (žně).
  • Petr a Pavel chodí s nůší, kořínky a houby suší.
  • Prší-li na svatého Petra a Pavla, urodí se hojně hub.
  • Na Petra a Pavla den jasný a čistý, rok úrodný a jistý.
  • Petr rozsévá houby, Pavel myši, když prší.
  • Prší-li na svatého Petra a Pavla, bude mnoho myší, urodí se hodně hub.
  • Na svatého Petra a Pavla když hrom tříská, hřiby do země zatiská.

 

02 Kaplička sv. Rocha

Stojí naproti domu č. 30. Původně na tomto místě byla 3 m vysoká socha sv. Rocha z roku 1751 (zaplacena od Rochuse Hohla z domu č. 29) na paměť moru, který v obci řádil. V roce 1920 do ní udeřil blesk a sochu poškodil. V roce 1940 byla na tomto místě postavena malá kaple sv. Rocha. V roce 2004 byla opravena dobrovolníkem panem Karlem Trojákem, zetěm Heleny Mrázkové, která žila v domě č. 30 (nová střecha, fasáda, obložení kamenným obkladem). Obec mu přispěla na materiál.

Svatý Roch z Montpellieru - se narodil 16. srpna 1327 v Montpellier, byl francouzský katolický světec uctívaný jako patron proti moru. Podle legendy pocházel ze zámožné rodiny z jihofrancouzského města Montpellier. Poté, co mu zemřeli rodiče, rozdal svůj majetek chudým a vypravil se jako prostý poutník do Říma. Během své cesty údajně řadu lidí zázračně uzdravil od moru, nakonec se však sám v Piacenze morem nakazil. Uchýlil se do ústraní za město, aby tam bez pomoci a sám zemřel, ale přidal se k němu jakýsi pes, který nemocnému Rochovi přinášel jídlo. Svatý Roch se překvapivě uzdravil a vrátil se do svého rodného města. Tam, nikým nepoznán, byl uvržen do žaláře jako cizí vyzvědač. Svatý Roch se se svou totožností nikomu nesvěřil, a tak vyšla najevo teprve poté, co pro něj po pětiletém věznění přišla smrt. Již v 15. století se svatý Roch těšil velké oblibě a byly mu, podobně jako svatému Šebestiánovi, adresovány přímluvy za uzdravení nemocných při morových epidemiích. Střediskem jeho kultu se staly Benátky, kam byly Rochovy ostatky přeneseny. Rochova popularita byla velká zejména v Itálii, Francii a Německu. Rochův svátek připadá na 16. srpna. Svatý Roch bývá znázorňován jako mladý zarostlý muž v poutnickém odění (široký klobouk a hůl), který si vykasává oděv na noze, takže jsou patrné praskající morové vředy na jeho stehně. Doprovází jej pes, který někdy olizuje hnis, vytékající z vředu na noze. Velmi častým protějškem svatého Rocha v sousoších či obrazech je svatý Šebestián.

Pranostiky na sv. Rocha:

  • O svatém Rochu brambor již trochu.
  • Když prší na svatého Rocha, je pak pěkný podzimek.
  • Ke svatému Rochu bývá hojnost hrachu.

 

03 Kříž za kapličkou

Z roku 1798. Stojí v lese za kapličkou sv. Rocha.

 

04 Kříž u silnice

Z roku 1851. Stojí v zatáčce na dolním konci, přes silnici naproti domu č. 43  na paměť rodinné tragédie v Petrušově.

 

05 Kříž na zahradě

Stojí na zahradě domu č. 6 (před 2. světovou válkou to zde býval obecní dům). Než byla postavena kaple sv. Petra a Pavla, tak se věřící setkávali každou neděli a svátek k „večerní modlitbě“ venku u tohoto kříže pod lípou.

 

06 Socha sv. Jana Křtitele

Z roku 1885. Na rozcestí u chat nad pumpou, kde dříve bylo možné si napumpovat pitnou vodu.

 

07 Válečný hrob

U silnice před domem č. 10, byl dne 29. 6. 1924 na památku všech padlých 1. světové války odhalen válečný pomník, který připomíná 11 mrtvých.

 

08 Hospoda

Neboli Dědičná rychta dům č. 1, hořela před přelomem století dvakrát po zasažení bleskem a ztratila tak mnoho ze své bývalé svéráznosti. Po první světové válce byl přistavěn větší sál a bylo pořízeno jeviště, kde se několikrát za zimu hrálo divadlo. Za druhé světové války hospodský pan Morbitzer, důsledkem těžkého životního osudu v rodině, svoji hospodu zavřel. Po druhé světové válce ji osídlil Emil Pustina. Později rodina Němcová, která zde provozovala pohostinskou činnost, jejích nástupcem se stal syn Josef Němec, který ji provozuje dodnes. 

 

09 Škola

Stará škola č. 38

1809 dostal Petrušov stavební dřevo k založení školní budovy a 10. května 1810 byla tato budova č. 38 ke svému účelu předána. Sestávala se mimo učební třídy také z bytu učitele, stáje, protože učitel vedle školního kříže, příkopu pro odvod dešťové vody měl také na domě č. 6 (po 2. světové válce zde byl obecní dům) školní půdu asi 25 arů, kde si musel na obživu přivydělávat malým zemědělstvím. Učitel Mayer, který byl od roku 1790 na škole, obdržel jako skoro 80letý pomocníka. Zemřel v roce 1854 v domě č. 14. Dceru jeho následníka potkalo neštěstí při práci v kamenolomu, kdy ji zranil uvolněný padající úlomek skály.

Říšský zákon o školství z roku 1869 přinesl učiteli lepší životní podmínky a rok 1880 zvětšení třídy na 48 m² a také zvětšení bytu skrze přestavení stáje a za stájí ležící komory.

V roce 1900 se uvádí škola jako jednotřídní, stejně jako v letech 1911 – 1917.

Během 1. světové války školství trpělo. Chyběly sešity, učebnice, ale také pera a inkoust, všechna vojenská korespondence byla psaná tužkou – větší žáci stále více zanedbávali školu z důvodu pomoci na poli.

Od října 1917 do dubna 1918 byla školní výuka z důvodu nedostatku učitelů v obci úplně zrušena.

V roce 1920 se uvádí škola jako dvoutřídní. 1922 se stala škola definitivně dvoutřídkou, celkem 80 mládeže.

V letech 1922 – 1943 byl Friedrich Zlámal řídící učitel.

V roce 1923 pronajala obec učiteli v domě č. 23 služební byt a původní obývací místnost ve škole byla opravena na druhou třídu.

 

Nová škola č. 17.

V roce 1935 se podařilo skrze Německý kulturní spolek získat odpovídající a pro obec finančně přijatelný školní projekt a jak obecní rada, tak školní rada, ale hlavně starosta Augustin Habermann se nebáli ani připrav a plán uskutečnili. Okresní školní rada povolila dotaci, Kulturní sdružení poskytlo bezúročnou půjčku 10 000 korun a také česká kolonizační společnost, která spravovala lesy v Petrušově, se po rozhovorech se starostou uvolila dodat bezplatně dřevo na stavbu.

Tak v roce 1936 mohl stavitel Swatek z Moravské Třebové zahájit stavbu. S pomocí bezplatných pracovních hodin, pomocí provozních bezplatných služeb vesničanů, byly náklady na stavbu sníženy, hrubá stavba byla dokončena ještě téhož roku a v následujícím roce byla stavba dokončena.

29. 7. 1937 následovalo ve spojení se školní oslavou vysvěcení školní budovy místním farářem Emilem Gehrem. Budova v hodnotě 16 5000 korun měla v přízemí dvě velké třídy, jeden kabinet, školní kuchyni a v přístavku záchody. V prvním poschodí se nacházel služební byt ředitele školy.

1938 – měla škola jen 2 žáky v důsledku malé porodnosti, ale víceméně plánováním pražských mocnářů dlouhodobě, pomalu, ale jistě, němectví v Sudetech vyhubit. Nízké příjmy a nemožnost dalšího finančního zajištění – proto počet děti klesal. K tomu přispěl i boj o menšinové děti – větší školy získávaly děti přidělením šatstva, bot a školních potřeb.

Po 2. světové válce byla od 1. 9. 1946 škola jednotřídní. Prvním řídícím učitelem byl Josef Partyš.  1. 9. 1947 nastoupil na jeho místo Vladimír Zástěra a od 1. 9. 1948 Jan Slezák, který zde působil až do sloučení obcí v roce 1960. Měl na starosti také obecní knihovnu, která byla umístěna ve škole. Paní Slezáková dělala školnici. Později byla škola pro oro nedostatek dětí uzavřena a děti museli dojížděž do školy v Třebařově. Nyní je budova v soukromých rukou. 

 

10 Požární zbojnice

V roce 1972 v Petrušově provedl místní národní výbor opravu krytiny na požární zbrojniciV roce 1992 byla budova prodána do soukromých rukou za 13 604 korun.

 

11 Myslivecký areál

Areál se nachízí vedle hospody. Původně zde stál pouze taneční parket a byly zde jen lavičky. Budova byla postavena až roku v 80 letech.  Areál patří mysliveckému spolku Hubert ze Starého Města. Pořádají zde každoročně akce – zvěřinové hody, zábavné odpoledne pro děti, taneční zábavy, hony a babský hon na sv. Štěpána. V 90 letech zde bývali i venkovní taneční zábavy, které byly vyhlášené pro své jedninečné prostředí a vynikající kuchyni. 

 

12 Odpočívadlo

Bylo vystavěno v roce 2016 spolkem Přátel Petrušova za finanční pomoci obce Staré Město. Je zde tabule s informacemi o Petrušově, posezení a zvonička.