Staré Město

Pověsti

01 Zvonkový vrch

02 Zlatník 

 

01 Zvonkový vrch

Jižně od Starého Města se nad Bílým potokem (nynější vyčištěná skládka v zatáčce – posezení s ohništěm) zdvihá mírná terénní vlna, které se říkávalo Glockelberg (Zvonkový vrch). V hluboké minulosti pokrývaly její svahy pastviny. Jednou tam svině vyryla ze země zvon. Místní lidé jej odnesli do vesnice, vytáhli na kostelní věž a od té doby na něj zvonili. (Podle knihy Pověsti Moravskotřebovska Jana Martínková, Jiří Šmeral).

 

02 Zlatník

Před dávnými lety žil na zámku v Moravské Třebové Ladislav Velen ze Žerotína (1579-1638) byl moravský šlechtic s početným dvorem. Za jeho vlády ve městě žila řada umělců, malířů, sochařů, stavitelů, učenců a také alchymistů. Velenovým oblíbencem se stal alchymista Marcus Eugenius Bonacina. Zabýval se astrologií, proutkařením a hlavně alchymií. Jeho nejdůležitějším úkolem bylo opatřit svému pánovi zlato. Jeho pokusy v alchymistické dílně, kterou měl na zámku, byly marné, zlato ne a ne vyrobit. Tak se pokusil hledat zlato v přírodě v okolí Moravské Třebové. Po nějaké době objevil nedaleko Pastviska zlatou žílu. Kdoví, jestli nebyl při hledání spolčen s ďáblem. Žerotín hned povolal horníky, aby na označeném místě zbudovali štolu a začali dolovat zlatou rudu. Své poddané nutil ke stále těžší práci v pod zemí a přísně je trestal za sebemenší chybu. To se nelíbilo Waldemarovi, který byl jediným synem chudé vdovy z Pacova. Bonacina přesvědčil svého pána, že je třeba Waldemara za neposlušnost přísně potrestat. Dal ho zavřít do vězení, které bylo ve sklepení zámku. Ale to bylo alchymistovi málo, ten ho chtěl potrestat ještě víc. Když pán odjel, Bonacina dal Waldemara na nádvoří zámku před zraky shromážděných horníků a poddaných krvavě mučit. Než Waldemar vydechl naposled, z posledních sil vykřikl kletbu, že žádné zlato třebovský pán již v dolech nenajde. Na hrůznou událost se brzy zapomnělo tím spíš, že dolování bylo stále úspěšnější. Pán byl Bonacinovi vděčný a obdaroval ho dary – dal mu postavit dům a věnoval mu Psí mlýn (mlýn pod zámkem na Rybním náměstí). Jednou přiběhli rozrušení horníci na zámek se zprávou, že se ve štolách dějí podivné věci. Jeden mluvil o zlém skřetovi, jiný o jedovatých výparech, jeden z horníků, který slyšel podivné klepání, byl vzápětí zavalen. Někdy se z hlubin ozýval zlověstný smích, prý to byl Waldemarův duch. Práce se přestala dařit. Když ve štolách voda zaplavila podzemní chodby, byla práce zastavena a k Žerotínově velké lítosti byl důl uzavřen. Všichni věřili, že se vyplnila Waldemarova kletba. Poddaní si oddychli, zbavili se tak těžké roboty. Vrátili se ke svým zanedbaným polím, tkalcovským stavům a kolovratům, u kterých si při přástkách ještě dlouho vyprávěli o tajemných událostech ve zlatém dole. A Bonacina? Ten po neúspěchu z města zmizel, ale kam, to nikdo nevěděl. Možná ho odnesl čert, se kterým se spolčil, aby mohl nalézt zlato. Kdo ví. Jisté je, že kopci mezi Moravskou Třebovou a Starým Městem se dodnes říká Goldberg, Zlatý vrch, Zlatník, jako pozůstatek zlaté horečky ve městě. (Podle knihy Pověsti Moravskotřebovska Jana Martínková, Jiří Šmeral).