Staré Město

Historie

01 Pravěk

02 Protohistorické období

03 Raný středověk

04 Vrcholný a pozdní středověk

05 Novověk

06 Období po 2. světové válce

 

01 Pravěk

Staré Město je jednou z mála obcí na Moravskotřebovsku, která se může chlubit výraznými archeologickými památkami. První „archeologický výzkum“ zde proběhl již na počátku 20. století, při stavbě sokolovny. Člověk si v pravěku místo k životu vybíral podle určitých faktorů. Staré Město má vhodnou polohu v jádru Moravskotřebovské kotliny. Tato kotlina tvoří přirozený obchodní koridor spojující minimálně Čechy s Moravou. Navíc na jihu se kotlina napojuje na severní část Boskovické brázdy, která byla v pravěku velmi důležitou obchodní spojnicí. Vedla tudy jedna z tras tzv. Jantarové stezky spojující sever s jihem.

Nejstarší stopy upozorňující na život pravěkého lovce najdeme v místní části obce Radišov. Odtud pochází soubor kamenných štípaných nástrojů předneolitického stáří (starší více než 8. tisíc let). Štípané nástroje jsou pro období pozdního paleolitu a mezolitu (10 000 –– 5500 př. n. l.) typické. Lovci a sběrači si volili k táboření vyšší polohy např. terasy řek, odkud šlo kontrolovat vodní brody a stáda zvěře. Budovali si sezónní tábořiště. V tomto období se osídlení koncentruje spíše na sever od Starého Města, kolem toku Moravské Sázavy, kde byly vhodné podmínky pro život lovců, např. na katastru Třebařova, Tatenic, Rychnova a Radišova. Tento mikroregion v povodí Moravské Sázavy vznikl i v souvislosti s komunikační trasou, která propojovala Čechy s Moravou. Po trase se distribuovala kamenná surovina vhodná na výrobu nástrojů. 

Situace se změnila v období neolitu (mladší doba kamenná 5500 - 4000 let př. n. l.), kdy člověk přecházel od lovu k zemědělství a chovu dobytka. K tomu potřeboval nížinné polohy s úrodnou půdou v blízkosti vodního zdroje. Zřejmě proto se osídlení stěhovalo jižněji na katastr Starého Města. Nově se objevovaly kromě štípaných nástrojů i broušené a vrtané kamenné nástroje, které sloužily ke zpracování dřeva i jako zbraně. Několik takových nástrojů se na katastru obce našlo. Např. kamenná sekera a část sekeromlatu byly nalezené v trati zvané „Ulice".  Několik nástrojů bylo objeveno i v Petrušově, dnešní části obce Staré Město. Našly se nedaleko od sebe mezi lety 1934 – 1937. V roce 1938 odevzdal pan Fingr z Petrušova další nástroj, který byl prokazatelně podvrh a vrhl tak stín i na ostatní nálezy z této obce. Dnes otázku již neobjasníme, protože nástroje se ztratily.

V devadesátých letech dvacátého století upozornil D. Vích na existenci sídliště neolitické kultury s lineární keramikou na katastru obce Staré Město. Sídliště se nacházelo jihovýchodně od obce, pod kopcem Dubinou v blízkosti Bílého potoka. V roce 2018 na ploše sídliště proběhl archeologický výzkum. Z lokality pochází keramické nádoby, štípané a broušené nástroje. V jednom z objektů bylo nalezeno otopné zařízení - pec. Toto sídliště bylo zřejmě součástí distribučního systému kamenné suroviny. Z osady byla surovina získaná v Polsku expedována dál do východních Čech nebo na Malou Hanou. V místě sídliště nalezl pan B. Chytka kamennou sekeru s otvorem pro topůrko. Byla také neolitická, ale z mladšího období, zřejmě náležela moravské malované kultuře.  

V následujícím období pozdní době kamenné (eneolitu, 4. – 2. tisíciletí př. n. l.) došlo k objevu prvních kovů a ke zpracování mědi. Lidé již používali k obdělání polí oradlo tažené dobytkem, což jim značně ulehčovalo práci. Došlo ke specializaci řemesel a stavěla se první výšinná opevněná sídla tzv. hradiště. Z Moravskotřebovska zatím máme doložený pouze jeden kovový nástroj, a to měděné dlátko z blízkého Borušova. Na našem území byl obecně mědi nedostatek, a tak byl hlavní surovinou na výrobu nástrojů stále kámen. Některé tvary kamenných nástrojů jsou podobné jako v neolitu, proto se samostatně špatně datují, ale např. člunkovitý sekeromlat nalezený ve Starém Městě byl pro pozdní dobu kamennou typický. V mladším období eneolitu u nás žily archeologické kultury nazývané kultura se zvoncovitými poháry (přibližně 2500 – 2200 př. n. l.) a kultura se šňůrovou keramikou. Ze Starého Města pochází zlomek keramické nádoby kultury se zvoncovitými poháry, který dokládá existenci sídliště. V devadesátých letech 20. století zde nalezl pan J. Kalabus tzv. fasetovaný sekeromlat náležící kultuře se šňůrovou keramikou. 

době bronzové (2. tisíciletí - 800 let před n. l.) a halštatu  (starší doba železná 800 - 500 př. n. l.) se na výrobu nástrojů, šperků a nádob používal bronz. V době halštatské se ve Střední Evropě začalo zpracovávat železo. V tomto období se zlepšovaly klimatické podmínky a i díky přílivu lidí z jiných oblastí výrazně rostl počet obyvatel. Na katastru Starého Města a v blízkém okolí máme množství památek spojených s kulturou lužických popelnicových polí, která tu žila v mladší, pozdní době bronzové i v halštatu. Název kultura získala podle způsobu pohřbívání žehem do urny. Stopami po této kultuře jsou nálezy bronzových předmětů např. z Radišova nebo Petrušova – Suchého Dvora, který byl považován za tzv. depot, jinak řečeno poklad. Šlo o hromadný nález předmětů záměrně ukrytých v dané době do země. Jeden depot z pozdní doby bronzové byl nalezen v roce 2015 přímo na katastru Starého Města na kopci Dubina. Obsahoval štítovou sponu, srp s trnem a nůž. To, že si lidé k jeho uložení vybrali vrch Dubina, není náhoda. Depoty v tomto období měly i rituální účel a Dubina tvořila výraznou dominantu v terénu. Další dvě sídliště této kultury byla objevena na rozhraní katastrů obcí Radišov - Rychnov a Staré Město – Třebařov. Sídliště na rozhraní obce Staré Město a Třebařov bylo bohužel z větší části zničeno stavbou vodní nádrže. Pocházely z něho zlomky keramických nádob, slitky bronzoviny a zlomek bronzové dýky. Sídliště existovalo dlouhou dobu od mladší, pozdní doby bronzové až do halštatu. Poprvé tak máme na katastru Starého Města prokázané dlouhodobé osídlení. V období halštatu na katastru Starého Města vyrostlo ještě další sídliště této kultury.

 

02 Protohistorické období

Dobou laténskou neboli mladší dobou železnou (500 - 0 př. n. l.) u nás začíná protohistorické období, pro které byly již k dispozici první písemné zprávy. Poprvé známe nositele kultury jménem. Naše území bylo domovem Keltů. Fungoval dálkový obchod a specializovaná výroba. Obchodní vztahy dokládaly nálezy antických mincí i ražba vlastních keltských mincí. Poprvé u nás vznikala sídliště městského typu tzv. oppida. Staré Město se může pochlubit i památkami z tohoto období. Keltské sídliště se nacházelo na východ od dnešní obce na poli směrem na Dětřichov.

Na přelomu letopočtu, pod tlakem rozpínající se Římské říše a útoků germánských kmenů ze severu, Keltové naše území opouštějí. Usazují se zde Germáni. V tomto období, době římské (0 – 400 n. l.) přibývalo písemných pramenů. V 2. století n. l. expandovala Římská říše na území Moravy. Jednotky římských vojáků se dostaly až na Malou Hanou, kde si v Jevíčku vybudovaly pochodový tábor. Zřejmě zde měl kontrolovat významnou cestu na sever do Čech. Z nálezů lze usuzovat, že tato cesta vedla přes Moravskotřebovsko. Germáni si postavili své příbytky na území dnešního Starého Města a to na jihovýchod od obce, na poli směrem na Bílou Studni. V roce 2008 byla část tohoto sídliště archeologicky zkoumána. V blízkosti germánského sídliště se vypíná vrch „Dubina“, kde se podle starších zpráv našla římská mince. Ostatně přímo ze sídliště pochází stříbrný denár císaře Hadriána (117–138).

V sídlištních jamách byla nalezena keramika, kovové předměty a mazanice – zbytky po výmazu stěn staveb. Některé nádoby jako např. hrubší hrnec zdobený nehtovitými vrypy, byl dokladem místní keramické výroby, ale část nádob z jemné hlíny, které byly vytvořené na hrnčířském kruhu, pocházely z Moravy (tzv. jiříkovická keramika). Sídliště zde zřejmě existovalo od druhého do počátku čtvrtého století.

 

03 Raný středověk

(2. polovina 6. tisíciletí až 1250)

Na začátku tohoto období na naše území začínají pronikat Slované. Osídlení v tomto období však na Moravskotřebovsku zatím nemáme archeologicky doložené. Teprve v nejmladší fázi známé jako mladší a pozdní doba hradištní (950 – 1250 n. l.) se rýsují náznaky osídlení na Moravskotřebovsku. V této době došlo k hospodářskému a sídelnímu rozvoji, při kterém důležitou roli hrála komunikační síť. Ve 12. století rostl počet sídlišť, osídlení bylo doložené na Litomyšlsku, Malé Hané i na Mohelnicku. Na Moravskotřebovsku jsme zatím archeologicky schopni doložit několik osad, které mohou pocházet z konce 12. až první poloviny 13. století. Menší, roztroušené osady pravděpodobně s polozemnicemi (zahloubená obydlí) se koncentrují kolem Starého Města, např. Kunčina, Radišov.
Staré Město je uvedené v zakládací listině moravského markraběte Přemysla k roku 1234 pod názvem "Trebow" tehdy plnilo funkci správního centra. Než jeho funkci v průběhu druhé poloviny 13. století převzalo nově založené město Moravská Třebová. Nálezy nádob s grafitem, typické pro toto období, nacházíme ve Starém Městě na několika lokalitách - v jádru obce, u kostela sv. Kateřiny a Anny, u sokolovny, v bývalé kovárně pana Kubíčka a za obecním úřadem. Ukazuje se, že výroba této keramiky měla zřejmě své centrum ve Starém Městě. V blízkosti byl i zdroj grafitu, který přidávali hrnčíři do hmoty.

V roce 2016 archeologický výzkum odkryl za obecním úřadem zahloubenou chatu a starší objekt z tohoto období. Chata byla čtvercová o rozměrech 4 x 4,5 m a vstupovalo se do ní vstupní šíjí na jihovýchodní straně. V chatě byla nalezena zásobnice - velká nádoba z grafitové hmoty na uskladnění zásob. Keramika z tohoto výzkumu nápadně připomíná nádoby nalezené při stavbě sokolovny. Zde proběhl vůbec první „archeologický výzkum“ ve Starém Městě. Na počátku 20. století ho realizoval K. Schirmaisen, který patří do meziválečné generace archeologů – amatérů. Do povědomí veřejnosti se již dříve zapsal výzkumy v jeskyních Moravského krasu.

 

04 Vrcholný a pozdní středověk

(2. polovina 13. století až 1526)

K nárůstu osídlení dochází kolem poloviny 13. století, kdy od krále Václava I. získal Moravskotřebovsko Boreš z Rýzmburka, představitel rodu Hrabišiců ze severozápadních Čech. Nastalo období kolonizace v povodí Moravské Sázavy a Třebůvky. Území zřejmě získal za zásluhy ve vnitřní válce mezi Václavem I. a Přemyslem Otakarem II. Kolonizované území bylo zřejmě organizováno po právní stránce jako vikbild, nad kterým měl soudní pravomoc pověřený fojt (advocatus provincie).

V tomto období vznikla síť nových obcí, transformovaly se starší osady. Došlo k založení kláštera Koruna Panny Marie v dnešním Třebařově, což dokládá listina z roku 1267, kterou Boreš z Rýzmburka sepsal na opevněné lokalitě Dlouhé Loučce. Zřejmě na závěr kolonizace bylo založeno město Moravská Třebová. Za nesporný doklad existence města byla považována listina z roku 1270, ve které byl jmenován jistý Konrád de Wya ze Staré Třebové (Antiqua Tribouia), tedy ze Starého Města. Ke stabilizaci sídelní sítě s městem a vesnicemi dochází do poloviny 14. století. V roce 1365 a 1398 je Staré Město v písemnostech nazýváno Antiqua Tribauia s tím rozdílem, že v roce 1365 bylo označeno ještě za městečko, ale v roce 1398 už bylo uvedeno jako ves.

 Po vymření rodové větve Rýzmburků (1325) získali Moravskotřebovské panství a tím i Staré Město páni z Lipé. V roce 1365 prodal Jindřich ml. z Lipé třebovské zboží včetně Starého Města markraběti Janu Jindřichovi. Na konci 14. století v roce 1398, se majitelem obce stal Heralt z Kunštátu. Od pánů z Kunštátu (bratrů Erharda a Jiřího) získalo znovu v roce 1408 Staré Město právo odúmrti. Díky tomu měli lidé právo svůj majetek prodávat, darovat i odkázat. V roce 1464 panství koupil Zdeněk Kostka z Postupic. V roce 1482 došlo k obžalobě majitelů třebovského panství, za to že poskytli ochranu třem zběhlým sedlákům z Boskovic, kteří se zdržovali ve Starém Městě. Na konci 15. století přešlo z majetku Kostků z Postupic Staré Město jako součást třebovského panství na Ladislava z Boskovic. Součástí moravskotřebovského panství ostatně Staré Město zůstalo až do roku 1849.  

Jednou z výrazných památek obce je kostel sv. Kateřiny a Anny stojící v severovýchodní části návsi. Předpokládá se, že kostel existoval už v druhé třetině 13. století. Jeho tehdejší podobu neznáme. Kostel byl přestavěn za Ladislava Velena z Boskovic na počátku 16. století. Nejstarší dnes dochovanou částí kostela je mohutná hranolová goticko–renesanční věž. Dále kostel prodělal stavební změny v 17. a 18 století. V roce 1716 dostala fara, která je písemně doložená již v roce 1486, barokní podobu. V roce 1725 byla postavena hřbitovní kaple. Kostel je obdélný, jednolodní s obdélným, polokruhově uzavřeným presbytářem. Významnou památkou je i ohradní zeď kolem kostela, pravděpodobně pochází
z konce 15. století a plnila obrannou funkci. V několika desetiletích kolem roku 1500, bylo opevněno zřejmě velké množství kostelů na pomezí Severní Moravy a Východních Čech v rámci válečného konfliktu habsburské říše s Turky, kteří pronikali až na Moravu. 

Nad Starým Městem se na návrší Třebovského hradiska v nadmořské výšce 523 m nacházejí relikty opevněného sídla - tvrziště. Tvrziště mělo téměř kruhový tvar o průměru 50 m a ze tří stran bylo chráněno příkrým svahem. Opevněno bylo příkopem, který byl zčásti vylámán ve skále. Uvnitř opevnění dnes existují dvě terénní sníženiny, o kterých se badatelé domnívají, že mohou být pozůstatky věže a studny. O lokalitě toho zatím mnoho nevíme, archeologický výzkum zde neproběhl a amatérské výkopy, např. ze sedmdesátých let dvacátého století, nepřinesly žádné informace. Tradičně bývá jeho vznik spojovaný s Borešem z Rýzmburka, nebo někým z jeho okruhu.

Skupina domů u silnice na Dětřichov, které dnes tvoří místní část obce Staré Město, je pozůstatkem osady Ulice (Plateam). Ta je doložená k roku 1365. Dle nalezené grafitové keramiky však bude mít starší základ. 

 

05 Novověk

Informace budou doplněny později.

 

06 Období po 2. světové válce

Popis jednotlivých roků od roku 1946 nalezente ve výročních zprávách.