Staré Město

Akce

Tradiční akce: Pálení čarodějnic, Mikulášská nadílka, Dožinky, Vinobraní, Svatomartinské menu, Valentýnské menu, plesy a zábavy, zvěřinové hody, drakiáda, trunaj ve stolním tenise.... Od 2019 – Královský bál, Staroměstské veselí, MDŽ, Jarní úklid, Bleší trh, Čarodějnický rej, Noc kostelů, Rodinná olympiáda, Na divokém západě, Adventní koncert, Párty čertíků a andílků, Vánoční koncert, Silvestrovský ohňostroj.

01 Dětřichovský memoriál

02 Jarní pochod za zdravím

03 Memoriál Josefa Zobače

04 Staroměstské „UHO“

05 Staroměstská pouť

06 Svatováclavská slavnost

07 Míčový sedmiboj

 

01 Dětřichovský memoriál

Běžecký závod pořádaný od roku 1976. 1. ročník proběhl 9. 5. 1976. Podnět k založení dali závodníci z Moravské Třebové, kteří se zúčastnili 79. ročníku silničního závodu na 10 km Běchovice – Praha v roce 1975. Otcem této myšlenky byl Emil Burda, který původně bydlel s manželkou v Dětřichově.

Prezence závodníků je tradičně od 8:00 – 8:45 na náměstí T. G. Masaryka v Moravské Třebové. Odjezd závodníků do Dětřichova je v 9:00 autobusem od pošty v Moravské Třebové. Start závodu je v Dětřichově v 10:00. Trasa vede z Dětřichova přes Staré Město do Moravské Třebové na náměstí v délce 8 km, od roku 1990 je v délce 8,1 km. Cíl byl posunut před Komerční banku na náměstí v Moravské Třebové, tzn. délka se natáhla o 100 m, závodníci oběhli ¾ náměstí.

Závod je rozčleněn do kategorií ženy A, B a muži jsou rozděleni podle věku do pěti kategorií. První tři závodníci v každé kategorii obdrží pohár, diplom a věcné ceny.

Od roku 1983 je před samotným závodem pořádán, na náměstí v Moravské Třebové, memoriál pro žáky ZŠ.

Tento závod se koná u příležitosti konce 2. světové války a k uctění památky obětem koncentračního tábora v Dětřichově. Má podávat svědectví, jak lidé u nás chápou a provádí odkaz obětí II. světové války, jak si váží života a míru a jak trvale uctívají památku těch, kteří zahynuli v této historické době, když se v bojích rozhodovalo, zda budeme moci žít i my.

  • 9. 5. 1976 Dětřichovský memoriál 1. ročník – celkem startovalo 66 běžců, potěšitelné bylo, že i Staré Město mělo 3 běžce a to Jana Křupku, a 2 děvčata z Radišova Boženu Pavlékovou a Helenu Skryjovou, které byly jedinými ženami, přiběhly v rovném čase 47:07,02 min.
  • 8. 5. 1977 Dětřichovský memoriál 2. ročník – účastnilo se 37 běžců. Běžela opět naše dvě děvčata z Radišova Božena Pavléková 41:33,8 min. a Helena Skryjová 42:05,8 min. Patronem DM se stalo vedle MNV i naše JZD.
  • 9. 5. 1978 Dětřichovský memoriál 3. ročník – účast 66 běžců. Z našich opět běžela Božena Pavléková 40:05,8 min. a Helena Skryjová 45:15,8 min.
  • 9. 5. 1982 Dětřichovský memoriál 7. ročník – účast 80 běžců, od nás běžela jen Helena Skryjová a umístila se na 5. místě.
  • 9. 5. 1983 Dětřichovský memoriál 8. ročník – účast 85 osob. Byli zde i účastníci z Etiopie. Jednalo se o pracovníky Perly Třebařov.
  • 9. 5. 1985 Dětřichovský memoriál 10. ročník – Večer v 18:00 začal lampionový průvod od tradičního místa Jednoty v Dětřichově, na jeho začátku byla vysazená Lípa svobody před autobusovou zastávkou v Dětřichově. Byla odhalena pamětní deska obětem fašismu. Před hřbitovem proběhly projevy, spartakiádní vystoupení a byl zapálen mírový oheň. Účast 700 osob.
  • 8. 5. 2006 Dětřichovský memoriál 31. ročník – v kategorii ženy A se na 3. místě umístila Helena Trojáková ze Starého Města s časem 36:00,9 min.
  • 8. 5. 2007 Dětřichovský memoriál 32. ročník – v kategorii ženy A se na 1. místě umístila Helena Trojáková ze Starého Města s časem 36:28,7 min.
  • 8. 5. 2008 Dětřichovský memoriál 33. ročník – v kategorii ženy A se na 3. místě umístila Helena Trojáková ze Starého Města s časem 36:29,5 min. Bylo slunečno, teplota 15-20 C˚, mírný vítr.
  • 8. 5. 2015 Dětřichovský memoriál – 40. ročník, zúčastnilo se 80 závodníků.

Koncentrační tábor v Dětřichově

V době druhé světové války nacisté odvlekli z okupovaných území Polska a zemí bývalého Sovětského svazu, na nucené práce do Říše tisíce mladých mužů a žen. Ti byli přiděleni také německým sedlákům a živnostníkům v zabraném českém pohraničí, které bylo zákonem z 21. listopadu 1938 sloučeno s nacistickou Říší. Zákonem z 25. března 1939 pak byla vytvořena tzv. sudetská župa se třemi vládními obvody. V rámci jednoho z nich – vládního obvodu Opava – byl vytvořen správní obvod (tzv. landrát) také v Moravské Třebové, na jehož území se nacházela malá zemědělská obec Dětřichov, která byla osídlena německým obyvatelstvem.

Zde byl v roce 1943 zřízen porodní tábor pro východní dělnice (tzv. Enbindungslager), jehož působnost zahrnovala celý obvod vládního prezidia v Opavě. Mladé ženy nasazené na práci, které otěhotněly, byly před porodem odvezeny do Dětřichova. K ubytování rodiček a dětí sloužily dva dřevěné baráky vybudované původně pro dělníky pracující na stavbě dálnice Vratislav–Vídeň. Skulinami dřevěných staveb se dobýval do místnosti mrazivý vítr, déšť a sníh. Marie Chomisczáková, která přišla do tábora v prosinci 1943, vzpomíná: „V barácích bývala strašná zima. Do kamínek jsme fasovaly uhlí v litrové nádobě. Někdy se nám podařilo z přivezené hromady ukrást několik kousků a měly jsme radost, když se místnost trochu oteplila.“ Ve třetím baráku se nacházela kotelna, kuchyň, porodní a poporodní místnost, umývárna. Byla zde i pracovna velitele tábora. Menší dřevěný objekt pod vysokými borovicemi v blízkosti vchodu do tábora sloužil dozorcům a bylo zde i skladiště.

Dětřichovský tábor odděloval od polí a přilehlého lesa tyčkový plot bez ostnatých drátů. Nebyly zde ani strážní věže. Tím se lišil od jiných táborů té doby. Nikoli však svým posláním. Nesmělo se o tom mluvit, ale zahradník německé národnosti z blízkého Starého Města Otto Golda vypověděl: „V celém okolí se tajně vyprávělo, že lágr je určen jedině k tomu, aby malé děti mizely ze světa.“ Způsob likvidace – přirozená smrt hladem, zimou, nemocemi. Krycí pojmenování „porodní tábor“ mělo zastřít skutečnost, že je součástí nacistického vyhlazovacího systému. Dětřichovský tábor byl jediným táborem tohoto druhu ve východní části tzv. Sudet, určený k likvidaci novorozenců, jak uvádí František Nedbálek v knize „Místa utrpení a vzdoru“.

Zločinný režim zavedl v táboře šéflékař Wilhelm Schmidt, litevský Němec, jemuž působení v Dětřichově vyneslo přízvisko „nacistický Herodes“. Moravskotřebovský učitel Jan Hampl, který se hlouběji zabýval historií dětřichovského tábora, o Schmidtovi uvedl: „Konal na maminkách zločinné „vědecké“ experimenty, které doprovázely velké bolesti a ve většině případů končily smrtí. Oběti těchto pokusů i ostatní gynekologické péče byly zpočátku pohřbívány na hřbitově ve Starém Městě. Později jednoduše zahrabávány v blízkém lesíku. Mezi nimi i ženy, které nesnesly velkých muk a samy si sáhly na život.“

Polská dělnice Emilie Kaleněnková, která pracovala u sedláka v Linharticích, se od svých krajanek dozvěděla o existenci tábora a později o tom vyprávěla: „Těhotné ženy si stěžovaly, že mají hlad a že tam jsou děti usmrcovány. Jedna polská dívka, se kterou jsem se náhodou potkala, mi pověděla, že porodila v dětřichovském táboře dítě a za tři dny po porodu jej lékař Schmidt usmrtil injekční stříkačkou.“

V Dětřichově se také soustřeďovala novorozeňata, jejichž matkám zaměstnavatelé nedovolili, aby se s nimi vrátily do služby, nebo si to rodičky výslovně nepřály. Byly zde i děti narozené v místech pracovního nasazení žen a výjimečně i v nemocnicích, kde jim byly odebrány. Staly se však i případy, kdy němečtí zaměstnavatelé přijali matku i s dítětem, jako např. bezdětní manželé Goldovi ze Starého Města. Ti přijali do služby v zahradnictví svobodnou ženu polské národnosti i s dítětem narozeným v táboře. Nebyl to jediný humánní projev Goldových. Ženám poskytovali květiny na hroby zemřelých dětí, jimiž se plnil nedaleký lesík.

Povozník Jan Vystavěl po válce vzpomínal: „Zahradník byl čestný člověk a jednal se mnou vždy otevřeně a ne až po bitvě u Stalingradu, kdy se názory některých sudetských Němců začaly měnit. Otto Golda mně sděloval zprávy o situaci na frontě a těšil se na konec války. Také trafikant Leitpold se mnou několikrát otevřeně hovořil.“

V prvních dvou měsících zemřelo v Dětřichově 26 dětí. Oběti se v tichosti pohřbívaly na vzdáleném římsko-katolickém hřbitově ve Starém Městě. Duchovní Jan Dočkal a jeho farníci se zhrozili vysokého počtu pohřbívaných a také pro správu tábora se stalo obtížným přemisťování zesnulých do Starého Města. Proto se později mrtví pohřbívali na otevřené pohřebiště v blízkém lesíku.

Za dobu existence tábora zde zemřelo podle dochovaných pramenů celkem 206 dětí z celkového počtu 636 narozených. Jako nejčastější příčiny úmrtí byly uváděny žaludeční a střevní katar, životní slabost, zápal plic a průjem. Kromě dětí zemřelo v táboře také 14 dospělých, zejména na tuberkulózu.

Na nelidských podmínkách v táboře měl vinu táborový vedoucí Franz Steiner. S lidmi jednal neurvale a násilnicky. Za jeho působení v táboře doléhal na ženy i děti krutý hlad. Ke zlepšení poměrů došlo po Steinerově odvolání, kdy se stal jeho nástupcem Oskar Frenzel. Dosvědčil to ve své výpovědi i táborový dozorce a topič Jan Klement: „Frenzel zlepšil stravovací podmínky a projevoval o děti jistou starostlivost s tím, že vyzýval rolníky, u kterých ženy pracovaly, aby si rodičky a děti odvezli, nebo pro ně dodávali prádlo.“ Ale i za prvních pět měsíců Frenzelova vedení zde zemřelo 87 dětí. Z německého personálu pomáhal rodičkám dozorce a topič Karel Baar a kuchař Ferdinand Veigel. Mnoho lidí mělo tehdy srdce z kamene, ale o těchto dvou se to říci nedá, jak vzpomínala Marie Chomisczáková: „Uprostřed toho nepředstavitelného zla se našel i člověk. Byl jím jeden dozorce, který ženám pomáhal, jak jen mohl. Pouštěl je tajně do sklepa na brambory a zelí. Ani kuchař nebyl zlý – když mohl, přidal.“

V primitivních podmínkách se zde po odchodu dr. Wilhelma Schmidta snažil léčit dospělé i děti rudoarmějec zdravotník Alexander Nikitič Brjancev, jemuž pomáhala mladá Ukrajinka Naděžda Michajlovna Trofimenková. Oba několikrát asistovali i při porodech vesnických žen německé národnosti v okolí Dětřichova. Brjancev se snažil s pomocí vedoucího tábora Oskara Frenzela obstarat základní léky, přičemž nejvíce spoléhal na lékárnu Adler v nedaleké Moravské Třebové a její německý personál.

V jarních měsících roku 1945 měl vedoucí tábora Frenzel snahu odtransportovat z tábora co nejvíce dětí do míst, kde pracovaly jejich matky. Ne každé podvyživené dítě však transport přežilo. Některé děti směřovaly do neznáma. Dokládá to životní příběh Olgy Voršily Grolichové-Korolové: „Narodila jsem se 13. února 1945 v Dětřichově. Má maminka Róza přišla z Haliče a byla zaměstnána jako zemědělská dělnice ve Vernířovicích na Šumpersku. Po narození mi dala jméno Voršila, ale nevím, co se s ní potom stalo. Už jsme se nikdy nesetkaly, ačkoliv jsme ji po válce hledali. Pobyla jsem v táboře pouze několik týdnů a již 8. dubna mě  jménem Olga pokřtil stařičký vernířovický kněz Alfréd Rohrzetzer. Později jsem se dozvěděla, že mě převzal ze skupiny dětí téměř umírajících, aby mě křesťansky pochoval. Ujala se mě jeho sestra a nesmírnou péčí přispěla k mému uzdravení. V jejich laskavých rukách jsem žila do roku 1946, kdy kněz požádal dobrovolně o odsun, aby svůj život dožil se svými farníky. Vzal mě do sběrného tábor, ale odtud – nebo přímo z hraničního přechodu – jsem byla vzhledem ke svému původu vrácena a umístěna v dětském domově v Šumperku.“  

Ještě v dubnu 1945 se v Dětřichově narodilo jedenatřicet dětí, jejichž matky přijely ze Slezska. Poté se příliv žen do tábora zastavil. Do nehybné doliny zaléhalo tlumené dunění děl a hukot ustupujících kolon wehrmachtu. V ovzduší plném napětí a očekávání, se Josefině Supraněnkové narodil 8. Května 1945 zdravý chlapeček. Do příchodu Rudé armády zůstal v táboře táborový vedoucí Frenzel. Na rozloučení s ním vzpomíná zdravotnice Trofimenková: „Před odchodem z tábora předal klíče Brjancevovi a řekl: ,Dávám vám klíč, teď hospodařte sami.‘ Je skutečností, že se k nám během našeho pobytu v táboře choval slušně a nebyl hrubý ani k nemocným a dětem. Když opouštěl tábor, chtěli jsme mu napsat dobrozdání. Zamyslel se nad naším návrhem, ale pak jej odmítl, „Historie sama potvrdí, jak se kdo v době války choval“.  Následujícího dne zrána, 9. května, uslyšeli v táboře dunivý zvuk vojenské kolony. Všichni, kdo byli schopni, utíkali vstříc sovětským vojákům. Byl mír.

V severozápadním cípu Weiglova lesa u obce Dětřichov, nedaleko Moravské Třebové ve stínu borovic, stojí v nízkém oplocení mlčenlivý památník. Na protějším svahu v smutném lese se nachází hřbitov obětí dětřichovské porodnice se symbolicky upravenými hroby. Minulost, ale i varování… Kéž by všichni, kteří přicházejí na tato místa, mohli slyšet slova ženy, která zde porodila syna, Marie Chomisczákové: „Lidé, mějte se mezi sebou hodně rádi, aby znovu nevyrostly lesy, které by byly svědkem velké bolesti matek.“

 

02 Jarní pochod za zdravím

Pořádaný od roku 1984 Sdružením dobrovolných hasičů.

  • 4. 1984 Jarní pochod za zdravím 1. ročník, pochod do Petrušova. Děti tvořily pětičlenné hlídky, které během pochodu plnily branné úkoly. Účast 60 spokojených dětí.
  • 17. 5. 1986 Jarní pochod za zdravím 3. ročník, pochod do Petrušova, který rok od roku získával stále více zájemců. Jeho účastníkům byly předávány medaile za účast.
  • 2. 5. 1987 Jarní pochod za zdravím 4. ročník, startovné 5 Kčs, pochodu se zúčastnilo 120 startujících. Trasa 12 km, začínala na hřišti ve Starém Městě, odtud vedla na Bílou Studni a dále pak už krásnou jarní přírodou přes Hradisko. Organizátoři připravili občerstvení a soutěže (střelba ze vzduchovky, slalom se žebříkem, běh soutěžících dvojic se zavázanými nohami a další). Nechyběla ukázka připravenosti těch nejmladších požárníků ze Starého Města i Dětřichova. Všichni účastníci získali medaili a ti nejlepší diplomy (nejmladší a nejstarší účastník). Pochod byl zakončen položením kytice u památníku obětem fašismu a uctěním památky padlých minutou ticha.
  • 8. 5. 1988 Jarní pochod za zdravím 5. ročník, pochod se setkával se stále větším zájmem. Účast 201 účastníků, kteří dostali pamětní medaili.
  • 10. 5. 2003 Jarní pochod za zdravím 20. ročník, počasí se vydařilo, cíl byl tentokrát v areálu myslivců v Petrušově, kde si mohli účastníci pochodu opéct párky a občerstvit se. Zpátky do Starého Město účastníky odvezl autobus. Účast 100 osob.
  • 18. 5. 2013 Jarní pochod za zdravím 31. ročník byl zrušen.
  • 2. 5. 2015 Jarní pochod za zdravím 32. ročník. Trasa započala již tradičně u sokolovny ve Starém Městě a vedla přes Bílou Studni a kolem Třebovského Hradiska v délce 11,5 km. Poděkování patří všech vytrvalým účastníkům a především těm, kteří se této akce účastní pravidelně. Na konci čekal na každého diplom o účasti, také opečené občerstvení a pro děti sladká odměna.
  • 7. 5. 2016 Jarní pochod za zdravím 33. ročník, hlavním organizátorem už je řadu let pana Ladislav Khýr. 63 účastníků bylo na startu vybaveno tatrankou.  Trasu označil již v pátek pan Petr Řezníček st. a vedla od sokolovny ve Starém Městě směrem na Bílou Studni, kolem kopce zvaného Dubina s výhledem na část Moravské Třebové a jako na dlani byla obec Linhartice. Cestou nás provázel i netopýr „Lumír“. Na konci pochodu byli nejmladší účastník Martínek Sýkora a nejstarší účastník pochodu paní Eva Chládková odměněni balíčkem pro zdraví.
  • 4. 5. 2019 Jarní pochod za zdravím 36. ročník. Start u sokolovny v 9:00, prezence od 8:30. Cíl u sokolovny.  Startovné 25 Kč. Letos byla trasa zpestřena úkoly pro děti. Každý účastník obdržel pamětní medaili a diplom. Nejstarší účastník pan Ladislav Chládek a nejmladší účastník Matěj Pospíšil dostali navíc vitamínový balíček. Akce se zúčastnilo 57 občanů. 
  • 2020  Jarní pochod za zdravím 37. ročník se nekonal díky celosvětovým problémům COVID 19 – který zakázal veškeré kulturní akce.

 

03 Memoriál Josefa Zobače

Turnaj v nohejbalu byl založen k uctění památky zesnulého souseda, kamaráda a vedoucího stavební skupiny JZD Josefa Zobače, který společně s kamarády při výstavbě svých rodinných domů na Kolberku, vybudoval i hřiště, krátce poté zemřel ve věku 47 let.

Pořadateli 1. ročníku byli bratři Luboš a Adolf Němcovi. Od nich převzal štafetu v organizování turnaje Josef Němec mladší. Každoročně pak při této příležitosti bývá položena kytice na hrob Josefa Zobače. Každoročně na tento turnaj přispívá jak obec Staré Město, tak i další sponzoři, díky kterým má turnaj prestiž a hodnotné ceny.

  • 1. 10. 1988 Memoriál Josefa Zobače 1. ročník. Všichni přítomní v úvodu utkání uctili minutou ticha památku zesnulého. Čestné zahájení hry, vhozením míče, provedla manželka zesnulého Věra Zobačová. Celkem se 1. ročníku zúčastnilo 7 družstev, a sice JZD, Kozáci, Veteráni, SSM Dětřichov, Sodom, Pospeci a Zedníci. Po zajímavých a bojovných utkáních zvítězilo mužstvo JZD ve složení Luboš Němec, Adolf Němec a Antonín Tichý, 2. místo obsadili Kozáci v sestavě Bedřich, Miloš a Martin Kozákovi, 3. místo získali Veteráni ve složení Josef Němec, Josef Kumstát a František Šenkýř. Po skončení turnaje byly nejlepším družstvům předány věcné ceny a nejlepšímu mužstvu pohár. Všichni potom společně k uctění památky předali kytici na hrob Josefa Zobače.
  • 5. 7. 2019 Memoriál Josefa Zobače 32. ročník. Prezence od 9:30, začátek v 10:00.  Startovné 100 Kč na osobu.  Vítězem memoriálu se stal tým Burďáci z Moravské Třebové, na 2. místě byl tým Z vrchu ze Starého Města a na 3. místě skončil tým Bernardýni z Moravské Třebové. Celkem bylo 12 mužstev, z toho 6 mužstev bylo ze Starého Města. Dík patří obci Staré Město, firmě MOKUST a dalším drobným sponzorům za finanční podporu.
  • 4. 7. 2020 Memoriál Josefa Zobače 33. ročník. Vítězem memoriálu se stal tým borců z Koclířova – MYTŘI , 2. místo získal tým JAPEDAN – Jarda, Pepa, Dan ze Starého Města a na 3. místě se umístil team BURĎÁCI z Moravské Třebové. Celkem bylo 14 mužstev, z toho 7 ze Starého Města. Dík patří obci Staré Město a dalším sponzorům za finanční podporu.

 

04 Staroměstské „UHO“

Tarokový turnaj o putovní pohár pořádaný SDH od roku 2009 v sokolovně. Hlavním organizátorem je rodina Františka Kunce staršího, která zajišťuje přípravu spolu s ostatními členy, odměny výhercům a občerstvení.

 

  • 2009 Staroměstské „UHO“ 1. ročník
  • 1. 4. 2017 Staroměstské „UHO“ 9. ročník. Sešlo se 40 hráčů. Vítězem tohoto karetního umění se letos stal pan Filip Kamil, druhou příčku obsadil pan Šín a na krásném 3. místě skončil zástupce naší obce pan Petr Kumstát.
  • 19. 4. 2019 Staroměstské „UHO“ 11. ročník. Akce se zúčastnilo celkem 44 hráčů z různých koutů republiky. Staré Město reprezentovali František Kunc, Petr Kumstát a Boris Kvapil. Vítězem čtyřhodinového klání se stal František Hojgr z Moravské Třebové.
  • 2020 Staroměstké „UHO“ 12. ročník se nekonal díky celosvětové situaci COVID-19, která zakázala veškeré kulturní akce.

 

05 Staroměstská pouť

Kostel ve Starém Městě je zasvěcen svaté Kateřině. Po 2. světové válce se na sv. Kateřinu pořádaly Kateřinské zábavy. Od roku 2012 začala pořádat ZŠ a MŠ v sokolovně v sobotu Vánoční jarmark.

  • 8. 12. 2015 Vánoční jarmark 4. ročník. Úvod patřil opět našim nejmenším dětem, které svým čertovským pásmem potěšily přítomné rodiče a známé, kteří se letos sešli opravdu ve velkém počtu. Vyvrcholení programu bylo vystoupení žáků ze školy, kteří zpívali nádherné vánoční písně a zatančili několik vánočně laděných tanečků. Poté se už oči všech přítomných rozzářily společně s rozsvíceným stromečkem a krátkým ohňostrojem.
  • 25. 11. 2017 Vánoční jarmark 6. ročník. Vůně trdelníku a vánočního svařáčku, ale hlavně celé odpoledne provázela pohodová atmosféra a klidná nálada, která k blížícím se Vánocům neodmyslitelně patří. Následoval program dětí u stromečku a konec patřil ohňostroji.
  • 23. 11. 2019 Vánoční jarmark 8. ročník. Letošní rok byl rozšířen o dílničky - tvorba svícínku, pískohraní a výroba mýdýlek.

 

06 Svatováclavská slavnost

Začala pořádat ZŠ a MŠ v sokolovně na sv. Václava od roku 2013.

  • 25. 9. 2015 Svatováclavská slavnost – 3. ročník, paní učitelky připravily několik stanovišť, kde se plnily úkoly – skládání puzzle, překážková dráha, házení kroužků, výroba koníka a zdobení perníčků. Venku byli skuteční koníčci, kteří vozili děti po louce. Toto příjemné odpoledne bylo zakončeno lampionovým průvodem vesnicí za doprovodu dechovky ze Svitav.
  • 30. 9. 2016 Svatováclavská slavnost – 4. ročník, celé odpoledne se neslo v příjemné atmosféře plné her a úkolů – zdobení královské koruny z perníku, ražení mincí, skládání puzzle a pranostik, zkouška obratnosti. Největším lákadlem pro děti byla projížďka na koních a opékání párků. Po setmění za doprovodu dechové hudby ze Svitav vyrazili účastníci s lampiony na krátký pochod vesnicí.
  • 27. 9. 2017 Svatováclavská slavnost – 5. ročník, příchozí si mohli vyzkoušet své znalosti o českém patronovi, poskládat puzzle se svatým Václavem a místy, která jsou s ním spjata, prokázat svou šikovnost na překážkové dráze, ozdobit si perníkovou svatováclavskou korunu a v neposlední řadě se projet na živých konících. Celé odpoledne završil lampionový průvod pod vedením dechové kapely.
  • 27. 9. 2019 Svatováclavská slavnost – 7. ročník, hlavním programem byla ukázka dravců, pro děti byly připravené úkoly, opékali se i špekáčky, nechyběl burčák a závěr patřil lampionovému průvodu, který prošel vesnicí v čele s dechovkou Svitavská 12.
  • 2020 Svatováclavská slavnost – 8. ročník se nekonal kvůli celosvětové situaci COVID-19, která zakázala veškeré kulturní akce.

 

07 Míčový sedmiboj

Pořádaný TJ od roku 2013 na sportovním areále. Organizátory jsou manželé Dospivovi a Kozákovi. Podmínky soutěže jsou, aby alespoň jeden z dvojice byl občanem Starého Města, byl starší 18 let, aby dvojici tvořili muž a žena. Na vítěze čekají poháry a věcné ceny. Soutěží se v těchto disciplínách:

  • basketbal (celkem 10 hodů na koš)
  • stolní tenis (2 vítězné sety do 11 bodů)
  • házená (celkem 10 hodů na branku)
  • tenis (na tři vítězné gamy při čtyřhře v soft tenisu)
  • fotbal (celkem 10 kopů na branku)
  • volejbal (1 vítězný set do 15 bodů)
  • nohejbal (1 vítězný set do 15 bodů)

 

  • 20. 7. 2013 Míčový sedmiboj 1. ročník. Pořadí: 1. Kozákovi Iveta+Jan, 2. Dospivovi Hana + Zbyněk, 3. Kozákovi Eva+ Miloš.
  • 12. 7. 2014 Míčový sedmiboj 2. ročník. Pořadí: 1. Hájek Jiří + Němcová Eva, 2. Dospivovi Hana + Zbyněk, 3. Kozákovi Eva+ Miloš
  • 27. 7. 2019 Míčový sedmiboj 7. ročník. Prezence od 8:15 do 8:45, začátek 9:00. Startovné 100 Kč na dvojici.  Vítězem turnaje se stala dvojice Milča Straková a Martin Kozák, na 2. místě skončila dvojice Hana a Zbyněk Dospivovi, a na 3. místě byla dvojice Eva a Jiří Hájkovi.
  • 11. 7. 2020 Míčový sedmiboj 8. ročník. Zúčastnilo se 12 týmů: Emiko, Mimoni, Bob a Bobek, Minely, (Ne)šikulové, Haluzáci,  Drupilo, Makrely, 9, Vasrmánci, Esíčka, Leonbordi. 1. místo obsadili Vasrmánci, 2. místo Minely a 3. místo Drupilo.