Památky a zajímavosti
Pseudogotická Kaple v Radišově svatého Rocha z roku 1893. Vstupní portál s dvojitým zastřešeným schodištěm a střechou z barevných pálených tašek působí ve venkovském prostředí malé obce poněkud překvapivě.
V obci se kdysi nacházela stará malá kaple, ta stála částečně na zahradní parcele selského statku č. 42, částečně na obecním pozemku mezi domy č. 39 a č. 43. Protože tato kaple, která byla zasvěcena sv. Petrovi a Pavlovi (z roku 1806), byla už ve velmi špatném stavebním stavu a blízka zřícení, bylo už v průběhu stavby školy naplánováno starou kapli zbořit a zřídit novou. Po sbírce, uspořádané v obci za tímto účelem, která vynesla obnos 900 zlatých, bylo o stavbě kaple definitivně rozhodnuto a s ohledem na to v roce 1891 byla stará kaple zbořena.
Na žádost obce Radišov, Jeho Jasnosti vládnoucímu knížeti Johannovi na Lichtenštějně, o podporu při stavbě kaple, nabídl se tento, že stavbu nechá sám provést, když se obec zaváže přispět 2000 zl. a zajistit všechny ke stavbě potřebné dodávky. Zbytek rozpočtovaných stavebních nákladů – 6442 zl 69 kr. – ráčila Jeho Jasnost vzít na sebe. Obec s tím samozřejmě byla srozuměna.
Původním úmyslem totiž bylo postavit jen malou kapličku, k jejíž stavbě vyhotovil inženýr Vinzens Schneider ve Vídni (nar. v Radišově) několik plánů, které byly za účelem žádosti o podporu knížete předloženy správě jeho panství v Moravské Třebové, tam byly tyto plány přiloženy k písemné žádosti, nato sem kníže poslal svého architekta, Gustava V. Neumanna, což dalo podnět k nynější stavbě větší kaple.
Protože stavební místo, na kterém se nacházela stará kaple, bylo pro větší novostavbu nevhodné, byl vybrán pro stavbu jiný pozemek, a sice polní parcela č. 442, ve vlastnictví p. Josefa Jenische, majitele dědičné rychty v Radišově. Nová kaple tak získala stanoviště na velmi vhodném místě, totiž u silnice vedoucí z Moravské Třebové do Lanškrouna.
Nejvyšším stavbyvedoucím byl Gustav. V. Neumann, knížecí lichtenštejnský architekt ve Vídni, zednické práce převzal Vincenz Bartl, zednický mistr v Sušicích, tesařské práce Franz Berg, tesařský mistr v Sušicích, železné součásti dodal umělecký zámečník Valerian Gillar ve Vídni, klempířské práce obstaral Wilhelm Burghardt ve Vídni. Architekt Gustav V. Neumann navrhl jak celkové, tak detailní plány stavby.
17. 5. 1893 byl zde, aby určil stavební místo kaple, 19. 5. 1893 už byly vykopány základy a v témž týdnu se přistoupilo ke stavbě zdí. Když zdi stály, byl hotov krov, věž, byl zaměstnán klempíř, aby na hrot věže upevnil báň a kříž a provedl své další práce, načež se pokračovalo pokrýváním střechy a zbývajícími pracemi nutnými k dokončení stavby.
Ve staré kapli se nacházel malý zvon o průměru 36 cm a váze 28 kg, s ohledem na velikost a krásu nové kaple bylo společným přáním obce pořídit nový, větší zvon. Na zasedání obecního výboru, které se kvůli tomu konalo 20. 8. 1893, bylo rozhodnuto nový zvon pořídit. Nato byla zahájena sbírka dobrovolných příspěvků, která vynesla částku 63 zl. U bratří Gossnerových ve Vídni byl objednán nový zvon, který měl průměr 60 cm a byl zasvěcen sv. Floriánovi, měl nést jeho podobiznu, jakož i podobiznu Panny Marie s nápisy v latinském jazyce: „K poctě sv. Floriana“ a „Pořízeno obcí Radišov 1893“.
Kdy a kým byl odlit starý zvon, není známo, ten nese letopočet 1381, avšak není možno s jistotou určit, zda pochází z této doby.
Prvním iniciátorem stavby nové kaple byl Ferdinand Jenisch, výminkář na dědičné rychtě č. 1 v Radišově, který svou štědrostí dokázal, jak velmi mu leží na srdci zdar zbožného díla. Rovněž správce knížecího lichtenštejnského panství Eduard Kořistka se svou vydatnou přímluvou u Jeho Jasnosti knížete Lichtenštějna, se obzvláště zasloužil o to, že s pomocí knížete, získanou jeho přičiněním, mohla být stavba kaple provedena v mnohem větším a krásnějším měřítku, než bylo původně zamýšleno.
Nelze však přehlédnout všeobecnou obětavost obyvatel Radišova, neboť všichni dělali, co bylo v jejich silách, aby uviděli vyplnění zbožného přání.
„A tak chceme doufat, že se s Boží pomocí brzy dožijeme dokončení našeho krásného Domu Božího a tento pamětní zápis má našim vzdáleným potomkům být svědectvím o zbožném a obětavém smýšlení jejich předků, které by se také oni měli stále snažit napodobovat.
„Já, na konci podepsaný Ferdinand Jenisch, výminkář na dědičné rychtě, dávám na vědomí, že už jsem dosáhl věku 74 let, tak jsem vynaložil vše k poctě Boží, abych napomohl uctívání Všemohoucího Boha v budoucnosti.“
Ke stavbě kaple byly dodány následující suroviny:
- 160 kubických metrů lomového kamene z Třebařova,
- 70 tisíc cihel z Linhartic,
- 80 kubických metrů potočního písku z Rychnova,
- 60 kubických metrů stavebního písku z kunčinského farního pole,
- 200 metrických centů bílého vápna z Českých Martínkovic,
- 20 kubických metrů drobně tlučeného štěrku z Třebařova,
- dále bylo použito 250 metrických centů portlandského a Heidrauer vápna,
- střešní tašky a asfaltové desky na dlažbu byly dodány ze správy knížecího lichtenštejnského dolu pod Timenau v Dolním Rakousku.
Na stavbu nové kaple věnovala Jeho Eminence, arcibiskup olomoucký, Friedrich von Furstenberg obnos 30 zlatých.
V roce 1896 byla kaple vysvěcena.
Od roku 1973 se zde pravidelně přestaly dělat mše a mše od té doby byla jen jednou za rok. Kaple od té doby nebyla opravována a chátrala.
Dne 13. 4. 1991 byly z Radišovské kaple z bezpečnostních důvodu přepraveny do fary v Moravské Třebové tyto cenné předměty: pozlacený kalich, dřevěný kříž s korpusem, cínové konvičky s táckem.
Kolem roku 1998 zde byl také pokus o vloupání a byl odlomen korpus z kamenného kříže nad vchodem. Proto byly z kaple odvezeny cennější kusy jako například Kompletní křížová cesta, která byla uložena ve Františkánském klášteře v Moravské Třebové.
Věž byla již téměř na spadnutí, a tak se kompletně zrekonstruovala. V roce 2001 památkáři rozhodli o opravě krytiny s podmínkou, že bude zachována původní krytina. Dne 7. 5. 2001 byl ve věži nalezen tubus s německy psanou zprávou z roku 1898. Dokumenty byly ofotografovány a vše bylo uloženo do nového pouzdra spolu s dokumenty z naší doby dne 22. 6. 2001.
V roce 2009 se začala Kaple v Radišově opravovat, dala se nová krytina z bobrovek, opravila se omítka a daly se nové měděné okapy a svody. Práce provedl pan Luboš Němec z Radišova.
Koncem roku 2017 byla zrestaurována 2 okna s vitrážemi.
V roce 2019 se opravila další dvě okna.
Svatý Roch z Montpellieru
Svatý Roch se narodil 16. srpna 1327 v Montpellier, byl francouzský katolický světec uctívaný jako patron proti moru.
Podle legendy pocházel ze zámožné rodiny z jihofrancouzského města Montpellier. Poté, co mu zemřeli rodiče, rozdal svůj majetek chudým a vypravil se jako prostý poutník do Říma. Během své cesty údajně řadu lidí zázračně uzdravil od moru, nakonec se však sám v Piacenze morem nakazil. Uchýlil se do ústraní za město, aby tam bez pomoci a sám zemřel, ale přidal se k němu jakýsi pes, který nemocnému Rochovi přinášel jídlo. Svatý Roch se překvapivě uzdravil a vrátil se do svého rodného města. Tam, nikým nepoznán, byl uvržen do žaláře jako cizí vyzvědač. Svatý Roch se se svou totožností nikomu nesvěřil, a tak vyšla najevo teprve poté, co pro něj po pětiletém věznění přišla smrt.
Již v 15. století se svatý Roch těšil velké oblibě a byly mu, podobně jako svatému Šebestiánovi, adresovány přímluvy za uzdravení nemocných při morových epidemiích. Střediskem jeho kultu se staly Benátky, kam byly Rochovy ostatky přeneseny. Rochova popularita byla velká zejména v Itálii, Francii a Německu. Rochův svátek připadá na 16. srpna.
Svatý Roch bývá znázorňován jako mladý zarostlý muž v poutnickém odění (široký klobouk a hůl), který si vykasává oděv na noze, takže jsou patrné praskající morové vředy na jeho stehně. Doprovází jej pes, který někdy olizuje hnis, vytékající z vředu na noze. Velmi častým protějškem svatého Rocha v sousoších či obrazech je svatý Šebestián.
Pranostiky pro tento den:
- O svatém Rochu brambor již trochu.
- Když prší na svatého Rocha, je pak pěkný podzimek.
- Ke svatému Rochu bývá hojnost hrachu.
Boží muka – malá kaplička v jihozápadní části Radišova, byla již v roce 2002 bez střechy. Zastupitelstvo obce Staré Město v roce 2007 zamítlo její opravu. V roce 2008 se již propadl i strop. V říjnu 2014 byla boží muka na náklady obce zrenovována. Opravu provedl pan Luboš Němec z Radišova za cenu 134 000 Kč.
Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1739, na vysokém sloupu. 23. 9. 1739 nechalo postavit ctihodné obecní společenstvo ke cti sv. Jana Nepomuckého.
Kříž u silnice z roku 1864. Nechal ho postavit dědičný rychtář Ferdinand a Anna Jenisch. V roce 2019 byl kříž zrenovován.
Kříž v polích z roku 1803 s nápisem:
EIN ALTER BLINDER MANN
DER GOTT FLEISIG RUFET AN
BEITAG UND NACHT NICHT RUHEN KUND
BIS DASH KREUTZ GANZLICH IST UND
BAUL KEI 11. ER ALT 80 JAHR
1803
(Překlad: Starý, slepý muž, který pilně volá Boha, za dne i noci…..)
Stojí v poli po cestě z dolního konce Radišova směrem ke křížku na hranice s Kunčinou. Na zadní straně s nápisem RENOVIERT 1920 panem Kubitschek z Moravské Třebové. Stav v roce 2019 – kříž je zničen, kousky leží po okolí, podstavec je pomalovaný a chátrá.
Za požární zbrojnicí v zahradě stál kamenný kříž. Stav v roce 2019 – kříž je zničen.
Na travnatém prostranství před kaplí stojí pískovcový pomník německým obětem 1. světové války z roku 1914.
Masivní kvádr, podpíraný v rozích korintskými sloupy, je korunován koulí, kterou dříve svírala v pařátech německá říšská orlice a v dolní části v malém věnečku chybí Maltézský kříž. Patrně byly tyto symboly odstraněny po 2. světové válce, kdy bylo původně německé obyvatelstvo odsunuto.
V roce 2014 proběhla oprava pomníku, při této příležitosti byl objeven uvnitř pomníku odkaz předků (psaný švabachem) z roku 1931, při této příležitosti byl přidán vzkaz z roku 2014. Opravu platila obec, stála 69 333 Kč.
V roce 1891 bylo usilováno o vyškolení ze Starého Města a v témže roce jej bylo i dosaženo a v Radišově byla postavena nová škola. Jeho Majestát, náš nejmilostivější císař Franz Josef I. věnoval tehdy na stavbu nové národní školy v Radišově obnos 100 zlatých.
Náklady na stavbu školy v roce 1891 dělaly 9000 zlatých. Stavba školy byla dokončena a vysvěcena panem děkanem ze Starého Města, 18. 9. 1892 byl zahájen první školní rok.
Prvním učitelem byl Bruno Graumann. V prvním školním roce navštěvovalo školu 67 dětí.
Obecná škola se v roce 1900 uvádí jako jednotřídní. První správkyní školy byla od 1. 9. 1945 paní Miloslava Pirklová, po ní v roce 1949 Josef Růžička, který působil nepřetržitě až do dne sloučení obcí. Škola byla jednotřídní se čtyřmi ročníky.
V roce 1962 byla škola zrušena a děti (16 žáků) byly převedeny. 1. – 4. třída do Starého Města a 5. – 9. do Rychnova. Bylo to v rámci celostátní akce rušit jednotřídky, které mají velmi malý stav dětí. Do této doby ve škole působil Josef Růžička, který se po zrušení stal ředitelem ZDŠ v Městečku Trnávce.
V 90. letech obec prodala školu do soukromých rukou.
Z roku 1933. V 90. letech obec prodala zbrojnici do soukromých rukou.