Osobnosti

Vedení JZD

JZD je uváděno, protože po 2. světové válce to byla největší společnost, která zaměstnávala téměř celou obec a měla v obci velké postavení.

František Antl

  • od 1949 – František Antl    

Adolf Němec

  • od 1950 – Adolf Němec 

   Miroslav Novák

  • od 1971 – Miroslav Novák

 Jaroslav Pavliš

  • od 1975 – Jaroslav Pavliš

Marie Horáková

  • od 1979 – Ing. Marie Horáková

 

  • od 1990 – Ing. Václav Hudec

 

  • od 1998 – Ing. Mojmír Čermák st. (24.8.1998 vznikla společnost AGRONA Staré Město, a.s.)

 

  • od 2020 - Ing. Mojmír Čermák ml.

 

Historie - Jednotné zemědělské družstvo – JZD

Před rokem 1989 existovaly 2 druhy zemědělských společností:

  • Jednotná zemědělská družstva, kam soukromí zemědělci v době kolektivizace v 50. letech 20. století vnesli svoje pozemky, zvířata, zemědělské stroje i chlévy, stali se družstevníky a hospodařili společně. Chod řídil volený předseda družstva a představenstvo, každý družstevník měl při hlasování 1 hlas.
  • A pak státní statky, kde byl dosazován ředitel, a zaměstnanci pracovali na státní půdě. Od státu obdrželi finance na hospodaření a na konci roku odvedli zisk do státní pokladny.

JZD Pokrok ve Starém Městě bylo založeno v roce 1949.

V roce 1951 procházelo JZD krizí. Byla zde špatná pracovní morálka. Jarní práce zaostávaly, proto muselo MNV na některé neděle v červnu vyhlásit pracovní povinnost i pro nečleny JZD, aby pomohli dokončit 2. etapu jarních prací.

Dobytek až do roku 1950 zůstával u svých původních majitelů, mléko se dodávalo na JZD. Na svatou Annu 26. 7. 1951 byl zahájen svod krav do nově adaptovaného kravína v cihelně. Hospodáři 3 dny přiváděli své krávy, aby je odevzdali ke kolektivnímu hospodaření (celkem 96 krav). Někteří měli i slzy v očích. Byl to přece jen krok do neznáma. Nejlepší krávu si ovšem každý ponechal, jakožto základ svého záhumenkového hospodářství. Potom se s napětím čekalo, jak dopadne dodávka mléka – ta se samozřejmě zvedla. Ošetřování krav dostali na starost manželé Kuncovi a Josef Hofman. Prvními dojičkami byly – Anna Čechmanová, Kristýna Slezáková, Marie Hofmanová, Ludmila Kuncová, Lidmila Pavlíková a Růžena Uhlířová. JZD rozhodlo o zboření komína v cihelně (kravíně). Do pece se potom v podzimních měsících uskladňovaly brambory a krmná řepa.

Vybudováním JZD zmizela spousta polních cest, které už nebyly díky společnému hospodaření třeba. Díky tomu se získalo mnoho arů půdy.

Stávalo se pravidlem, že ten soudruh, který vystoupil z JZD, byl automaticky vyloučen i z KSČ. Byly nátlaky na to, aby se staly členy a ti kteří nejevili zájem, byli vyloučeni a nahrazováni jinými. Dokonce někteří členové JZD nebo rodinní příslušníci byli zváni na místní národní výbor, kde s nimi byla projednávána jejich pracovní morálka. Dne 24. 6. 1951 byla vyhlášena okresním národním výborem všeobecná pracovní povinnost. Z každé domácnosti se měl směny účastnit aspoň jeden občan.

Den 17. 11. 1951 se konala pracovní porada vedoucích pracovníků JZD s pracovníky okresního národního výboru a OV KSČ o situaci v JZD.

Krize v JZD přetrvávala, velcí zemědělci, kteří do JZD vstoupili, chtěli družstvo opustit a opět se izolovat. Ženy těchto zemědělců náhle společně vstoupily do kanceláře místního národního výboru, měly vybrané mluvčí, ostatní tvořily mohutnou kulisu a pustily se do předsedy JZD Adolfa Němce, pokladníka JZD Rudolfa Matonohy a předsedy místního národního výboru Josefa Kumstáta, s tím, že v JZD se ženy neuživí, jejich muži do JZD vstoupili s přinucení, ony tam nevstoupí, neožebračí své rodiny. Úředníci se měli co bránit. Slovní souboj byl nerozhodný. O průběhu jednání podaly ženy mužům doma zprávu. Manželky dál vzdorovaly, nesouhlasily s odhadem dobytka a vůbec s převodem do JZD. Muži pro klid v rodině, jak říkali, opět podlehli manželkám. Ohlásili znovu výstup z JZD – z 36 podaných odhlášek bylo 22 vyhověno. Vyloučeným byl vrácen ze společných stájí i dobytek. Vyloučení se domluvili a prováděli jarní osev rovněž společně. Soukromý sektor v dodávkách pokulhával. Mnozí zemědělci prohlásili, že budou mléko plnit, až dostanou všechny potravinové lístky, jinak že mléko spotřebují ve svých domácnostech jako hlavní potravinu. Rovněž špatně plnili vejce, protože nosnic měli na počátku roku málo, původně jen pro svou potřebu.

Z důvodu, že v JZD byli i občané, kteří nebyli hlavním povoláním zemědělci, JZD plnilo svoje povinné dávky nedostatečně, proto některým členům JZD nebyly vydávány některé lístky na potraviny (mouku, maso, mléko a tuk) dostali lístky jen na cukr a mýdlo. Proto bylo rozhodnuto o propuštění nezemědělců, a že členové JZD musí být jedině aktivní zemědělci, především ti, kteří do JZD vložili svoji půdu. Po vyloučení 22 družstevníků JZD ozdravělo a dodávky mléka a vajec dokonce překročilo.

Dne 22. 9. 1952 přijel do našeho JZD stroj na úpravu polních cest. Mnohé dosud používané polní cesty vedly poměrně úzkými úvozy nebo měly příliš vyježděné hluboké koleje. Buldozér vše porovnal a upravil.

Dne 6. 7. 1952 byl v Městečku Trnávce selský trh. JZD Staré Město tam prodávalo kohouty.

Dvakrát v tomto roce byla naše obec postižena nebezpečnou nakažlivou chorobou – Slintavkou. 1. 6. 1952 se vyskytla slintavka u 4 ks hovězího dobytka JZD. Ihned byla nařízena ONV z Moravské Třebové přísná hygienická opatření, aby se zamezilo rozšíření nemoci. Všude u vchodů do stájí bylo v krabici chlorové vápno, rovněž i stájové chodby byly posypány.  3. 6. 1952 přestali chodit do školy děti od Dětřichova, přestalo se dodávat mléko z ulice, majitelé krav dodávali jen máslo. Od 4. 6. 1952 přestali chodit staroměstští žáci do Třebařova do školy. Chodili jen do Starého Města odpoledne. Přijížděli za nimi učitelé z Třebařova. Na 8. 6. 1952 byl plánován sokolský den a i ten byl odvolán. Choroba se bohudík nerozšířila a přísná hygienická a preventivní opatření byla počátkem července odvolána.  25. 12. 1952 byla opět zjištěna slintavka u 7 krav na ČSSS a u 2 vepřů u Bohumila Šmídy na č. p. 60. Byla ihned uzavřena hospoda, a aby se předešlo eventuálnímu rozšíření nemoci, byla udělána hned řada bezpečnostních opatření. Byla uzavřena úplně silnice pro veškerý provoz kolem statku. Závora byla u Kubíčkových a na křižovatce silnic z východní strany statku. I tato nákaza se dále nerozšířila a byla utlumena.

Dne 14. 7. 1952 bylo započato se sběrem námele. Námel, tato důležitá farmaceutická droga, byla uměle pěstována na několika ha. Hon žita, kde se měl námel pěstovat, byl už zdaleka patrný, neboť se střídaly pásy žita zaseté jedním strojem s uličkami bez osevu širokými asi 1m. Až žito vymetalo klasy, přišli pracovníci JZD a klasy očkovali. Místo některých žitných zrn se začala tvořit zrna námele. Ten potom ženy a děti sbíraly
a každý dostal zaplaceno od zváženého množství. JZD ho v tomto roce dodalo 128 kg. Žito potom bylo mláceno zvlášť a všechno šlo na šrot.

Během žní byly stavěny žňové hlídky. Vykonávali je vždy po dvojicích všichni muži 16 – 70let v době 20:00 do půlnoci a od půlnoci do 4:00. Dále každou noc měl službu jeden člen požárního sboru u telefonu v kanceláři MNV. Ten mohl v kanceláři podřimovat. Nastoupení hlídek občas kontrolovali příslušníci veřejné bezpečnosti. Kdo se na hlídku nedostavil, byl volán MNV k zodpovědnosti.

V činnosti byl též rozhlasový kroužek, který denně informoval občany o stavu sklizně a výkupu obilovin. Na vykopávání brambor se konaly bramborové brigády, na pomoc přijelo několik desítek Žižkovců. Dále pak byly brigády na sklizeň cukrovkyCelý podzim páslo JZD krávy z cihelny na lukách, aby se ušetřilo krmení na zimu.

Na zimu bývali uvolňováni členové JZD do továren v Moravské Třebové nebo na práci v lese. Ve smlouvě měli ale podmínku, že se musí vrátit do JZD nejpozději do 31. 3. následujícího roku.

Koncem roku 1952 mělo JZD celkovou výměru zemědělské půdy 611 ha, z toho 521 orné. JZD mělo 81 členů. Soukromý sektor měl 53 závodů s celkovou výměrou zemědělské půdy 322 ha, z toho 251 ha orné.

V roce 1952 byla vyhlášena soutěž o nejlepší plnění hospodářských úkolů mezi Starým Městem a Dětřichovem. Soutěž byla hodnocena čtvrtletně. Vyhrálo Staré Město.

V roce 1953 se zavedly pokrokové metody v zemědělství, jako bylo setí křížové. Jednalo se o ponechání co nejmenšího volného prostoru pro růst plevele. Obilí mělo zadusit plevel a ne opačně.  Další pokrokovou metodou byla hnízdová výsadba brambor, doopylování žita tzn., že v době plného květu žita byl nesen na úrovni klasů několik metrů dlouhý provaz, který jakoby pomáhal vyklepávat pyl z květu na květ. Tím mělo být dosaženo plnosti klasů, zrnka neměla v klasu chybět. Další metodou bylo rozdojování, u krav byla prováděna masáž vemene.

Kancelář JZD byla původně umístěna na místním národním výboře v 1. patře v druhé místnosti s oknem na sever. Od 1. 3. 1953 byla přestěhována na č. p. 121 do západní obytné části domu. V přední části domu, v bývalém německém hostinci, bylo skladiště různého materiálu a osiv JZD. 

JZD převzalo kovárnu, Jan Kubíček byl přijat jako zaměstnanec, jelikož je dobrým a všestranným odborníkem. Stroje a zařízení odkoupilo JZD. Měl stanovený fixní plat, za 8 hodin 5 500 Kčs plus další přesčasové hodiny.

Kolem roku 1960 se JZD Staré Město sloučilo s JZD Petrušov a JZD Radišov.

V roce 1976 se ještě sloučilo s JZD Dětřichov a JZD Borušov.

JZD obdělávalo 2300 ha pozemků, pěstovalo klasické plodiny – pšenici, ječmen, řepku, cukrovku, krmnou řepu, brambory, mák, hrách, krmné plodiny - jetel a kukuřici pro zvířata a léčivku paličkovici nachovou, tedy námel naočkovaný na žitě, z kterého se vyráběl lék na zástavu krvácení. JZD chovalo kolem 900 ks krav a přes 1000 ks telat, jalovic  a býků, 200 ks prasnic, selata, prasata, brojlery. V každé vesnici byly nějaké stáje a práce pro lidi. 

V roce 1989 zde pracovalo 350 lidí. V té době bylo JZD úzce spojeno s životem obce. Tehdejší důchodci byli v drtivé většině zemědělci a skoro z každého domu někdo v JZD pracoval.

Už na jaře roku 1990 bylo JZD „Pokrok“ přejmenováno na Zemědělské družstvo, a byla odvolána předsedkyně družstva Ing. Marie Horáková (především pro svoji politickou angažovanost, byla členkou ÚV KSČ). Novým předsedou byl zvolen Ing. Václav Hudec. Přechod na tržní ekonomiku byl svízelný. Byly ochromeny obchodní vztahy, potravinářský průmysl se na nějaký čas zhroutil a o výrobky rostlinné i živočišné výroby byl minimální zájem. Ceny byly likvidačně nízké, takže finanční situace byla tíživá a tyto první roky byly skutečným bojem o přežití.

V roce 1992 podle nového zákona o zemědělství a o půdě se družstvo transformovalo na nový typ společnosti, družstevníkům byl oceněn jejich vnos do družstva (z 50. let při kolektivizaci) za poskytnuté pozemky, stroje, zvířata a za odpracované roky v družstvu a přiznán jako členský podíl. Bylo zvoleno nové představenstvo a novým předsedou se stal Ing. Mojmír Čermák.

V roce 1993 se vlastníkům půdy poprvé platilo nájemné za pozemky, a to 100 Kč/ha. Družstvo vydávalo majetkové podíly desítkám zájemců o soukromé hospodaření, např. Ing. J. Bečka, A. Čechovský, J. Kocanda, V. Fikejz, další z Dětřichova, Borušova a také cizí. Často  ale šlo o vydání majetku a ne o zájem být zemědělcem.

Proběhlo také několik soudních řízení, kdy se družstvo se střídavým výsledkem bránilo zlatokopům, kteří neoprávněně požadovali vydání majetku, například Šmeralova rodina nedosáhla vydání správní budovy č. p. 5 a s ní spojených pozemků a majetku, naopak rodině Sonntagů jsme byli donuceni vydat pozemky a odškodnit ji za zbořený statek Radišov č. p. 1.

Pro nízké ceny a nezájem trhu byl zrušen chov brojlerů, prasat, býků a snižoval se stav dojnic. Vlivem nezájmu trhu a nízkých cen se také přestaly pěstovat některé plodiny, například brambory nebo mák.

Z úsporných důvodů byla zrušena stavební skupina a přidružená výroba, rozprodal se bytový fond.  Značně se snižoval počet zaměstnanců.

Naopak družstvo postupně zvyšovalo výměru obdělané půdy. Ne všichni zemědělci zvládli náročný přechod na tržní ekonomiku, krachovala zvláště zprivatizovaná hospodářství po státním statku, kde v minulých dobách byl volnější režim a malý vztah zaměstnanců k půdě. Postupně družstvo přibralo pozemky v Malíkově, v Rychnově, v Mladějově a v České Třebové. Výměra obhospodařované zemědělské půdy se ustálila na 3000 ha.

Družstvo se v těchto letech pro větší jistotu podnikání soustředilo na nákup pozemků od vlastníků, neboť půda je strategickým výrobním prostředkem každého zemědělce.

Roku 1996 po rekonstrukci stájí v Dětřichově a pořízení centrální dojírny, byly do stájí s volným ustájením svedeny dojnice ze všech 7 kravínů ze Starého Města, Petrušova, Borušova a Dětřichova. Na konci roku 1996 pracovalo v družstvu 100 lidí.

V roce 1998 byla založena AGRONA Staré Město, a.s. Všech 263 členů Zemědělského družstva do ní vneslo svoje členské podíly i pozemky a stali se akcionáři. Zemědělské družstvo bylo vymazáno z obchodního rejstříku v roce 2000. Funkci předsedy představenstva zastával Ing. Mojmír Čermák.

V letech 1999 – 2019 pokračovala stabilizace společnosti, postupně byly pořizovány moderní výkonné traktory a další zemědělské stroje, které snižovaly potřebu pracovníků.

Středisko rostlinné výroby v Dětřichově bylo zrušeno a převedeno do Starého Města. K významným investicím patřila rekonstrukce posklizňové linky na úpravu plodin nebo výstavba  bioplynové stanice v Dětřichově.

V současné době společnost chová 380 ks dojnic a 380 ks telat a jalovic. Pěstuje pšenici, ječmen, triticale, řepku, cukrovku, hrách, námel a krmné plodiny - kukuřici a jetel.

V roce 2019 v AGRONĚ pracovalo 53 zaměstnanců, akcionářů bylo 151. Na okraji obce se nachází mechanizační středisko, posklizňová linka a sklady komodit rostlinné výroby.

Rozhodujícím zdrojem tržeb je zemědělská prvovýroba rostlinná a živočišná. Společnost hospodaří asi na 3000 ha zemědělské půdy v bývalých okresech Svitavy a Ústí nad Orlicí. Rostlinná výroba je zaměřena především na pěstování obilovin. Mnohaletou tradici má pěstování paličkovice nachové.

Živočišná výroba je zaměřena na chov dojnic a výrobu mléka. Areál živočišné výroby se nachází v obci Dětřichov.

Společnost chová asi 350 dojnic červenostrakatého plemene ve dvou kravínech s centrální dojírnou. Ustájení jsou volná, přistýlaná.  Mléko je prodáváno prostřednictvím mlékárenského odbytového družstva Morava.